UKÁZKY DOMÁCÍCH ÚKOLŮ (95/2)

Ze soutěže o nejdelší povídku z jednoslabičných slov se stala soutěž smíšených družstev, do které se často zapojili i rodiče. Věřím, že jste se při vymýšlení dobře bavili a že vás pobaví i prezentované texty. Ten nejdelší od Elišky má 171 slov, druhý 144 (Lukáš N.), třetí 111 (Matěj P.), čtvrtý 108 (Katka Ch.) Některé texty byly sice kratší, ale o to vtipnější. Chválím všechny. 



     Když jsem šel na náš dvůr, vzal jsem si to, co tam jen tak je. Šel jsem s tím na trh. Proč ne. Snad to je vše pryč. Lad je fajn. Drž se ho. Pes je rád. Pro něj je to též fajn. Víc než jen tak si to se mnou užívá. Jdem si hrát. Je kde. Proč ne. Mám čas. Skoč sem, skoč tam. Pes je rád. Dám mu mls. Mám též hlad. Jdu jíst. Je to mňam.
         Pak jdu spát. Byl to fajn den. A teď mám fajn sen. Zas jdu na náš dvůr a pes už zas chce svůj mls za to své hop a hop. Je rád i teď. Však je to můj pes a já mu rád dám mls. Mám rád svůj sen. Rád spím. Den je tu. Ach jo. Zas abych šel. Kam dnes? Zas na trh? Co tam? Dnes bych měl jít na vrch. Je tam sad. V něm je úl. Či mám jít na tramp? Les je fajn. Mám ho rád. Co teď?

Žil byl král, ten byl pán. Měl tam hrad, ten už spad. Hrad věž měl, pán král tam dost rád pil. Rum měl moc rád a pak vždy z věže spad. Pes ho zřel a rum mu z ruk vzal. Šel na věž jak král, kde leh na gauč a spal. Co přát si víc, než ten hrad kde chlast měl král i pes moc rád. Král tam měl svůj sad, co tam měl pár řad, co strom to keř. Na keř si sed kos, co měl nos rud jak pán král i pes, asi rum též rád měl a pak tchoř pod keř prd, kos se zlek a tak spad. To je zas smrt smál se tchoř, bo rum zas jak běs nad hrad se vznes. Pták, jenž nad hrad se zas vznes, se smál, když mu tchoř o tom všem pak řek. 

Na stůl jsem dal pepř a sůl. „Pusť psa ven!“, křik jsem na něj. Pak jsem šel se psem ven skrz les za ves. Když jsem v les vlez, tam strom stál a pes na něj haf. Dál tam strom stál, ale já jsem se psem šel dál. Za mnou šla laň. Byl tam i hřib a pes na něj šťek, hřib se lek a vlez pod mech. Byl tam i sníh, pes do něj vlít a já si jen zív. „Pusť si ten film o psu, jak chyt laň“, řek jsem mu, on se jen smál, že pes by chyt laň. Mám moc rád psy, jsou fajn. 

Já a pes Flek

Byl jsem sám. Bál jsem se tmy a vyl vlk. Zlek jsem se, mám strach. Můj pes se též moc bál. Pes je Flek. Co teď? Louč svitˇ ! Už je mi fajn. Je to tak, už aby byl den. Můj pes má hlad a já též. Mám chuť na sýr a chléb a med. Já a pes Flek jdem přes les na trh. Ale v lese je zlý vlk. Vlk šel pryč a my šli dál. Je tu trh. Jím chléb a sýr já i můj pes Flek též. 

Byl vlk a ten si řek, že být zlý je fajn. Tak šel tam, na stráň. Tam je laň. Pět to jí jde.
Co s ní? Vlk si řek, že jde přes pět řek. Tam ji má. Hop na ni. Už ji má. Ach, laň je pryč. Tak si vlk řek, že jde zpět. A tak si leh a spal. Sen se mu zdál, jak tu laň žral.


Můj pes Ben

Už je noc. Řek jsem si, že už je čas jít spát. Psa jsem dal ven a pak jsem si leh. Už jsem měl sen a pes Ben štěk: „Haf! Haf!“ Já jdu za ním a on na mě štěk. Tak jsem mrk, co zas má. A on tam lez šnek! Atak jsem se mu smál. A už mě nech spát a vzbuď mě až v šest.


Žádné komentáře:

Okomentovat